Jednou z nejdiskutovanějších záležitostí drobných podnikatelů jsou začátky jejich činnosti a s tím související témata, jako:
Tato témata jsou opředena mnoha mýty a koluje kolem nich mnoho nepřesných informací. Pojďme si tedy vyjasnit, jak to všechno je.
Hned na úvod se podíváme na zoubek asi největšímu mýtu, který mezi budoucími podnikateli koluje. A to – že příjmy do 30 tisíc / rok se nemusí danit.
V určitých případech skutečně existuje hranice pro osvobození příjmů od daně, týká se to však pouze určitých příjmů a navíc jen při splnění některých podmínek.
Od daně z příjmu jsou osvobozeny tzv. příležitostné příjmy a to do souhrnné částky 30 tis./rok. Příležitostnými příjmy jsou:
Začínající podnikatelé často řeší situaci, kdy nejsou zcela přesně schopni zvolit okamžik, kdy tzv. ‚zoficiálnit‘ svou činnost. Typicky se to stává při přípravě nějakého projektu, při rozjíždění podnikání při škole či zaměstnání apod.
V tomto směru bohužel nelze závazně určit hranici, kdy se má činnost stává podnikáním. Jdou totiž proti sobě dvě věci. Pokud dělám soustavnou činnost za účelem dosažení zisku, splňuji definici podnikání. Zároveň je nepochybně mým právem, činit přípravné (zkušební) kroky teoreticky směřující k podnikání, což však ještě neznamená, že nakonec podnikat skutečně budu.
Okamžikem, kdy svou činnost proměním v podnikání by měl v každém případě být nejpozději den, kdy zahájím přímé kroky směřující k monetizaci mé činnosti, tzn. kdy začnu svůj produkt/službu ‚prodávat‘.
V určitých případech může být mé podnikání tzv. vedlejší činností. Nejčastějšími případy jsou souběh podnikání se zaměstnáním, studiem, mateřstvím nebo různými formami důchodu. Kompletní výčet těchto případů je dlouhý, proto se jím v tomto článku nebudeme zabývat. My se nyní pojďme podívat, co podnikání na ‚vedlejší činnost‘ obnáší.
Je důležité zdůraznit, že podnikatelé podnikající na ‚vedlejší činnost‘ mají z administrativního hlediska zcela shodné povinnosti, jako všichni ostatní podnikatelé. Téměř jedinou hmatatelnou úlevou je, že při vedlejší činnosti není podnikatel povinen odvádět zálohy na sociální a zdravotní pojištění ve standardní výši. V prvním roce podnikání nemusí odvádět zálohy žádné a v následujícím roce budu platit zálohy na sociálním pojištění podle příjmů z předchozího roku, zálohy na zdravotní pojištění nemusím platit vůbec. Pozor však, aby nedošlo k nedorozumění. Nepovinnost platit zálohy neznamená, že mé příjmy jsou osvobozeny. Z příjmů na ‚vedlejší činnost‘ odvádím pojistné v poměrné výši. Bonusem je, že příjmy do tzv. rozhodné částky (cca 70 tis.) jsou osvobozeny od sociálního pojištění (nikoli však od zdravotního).
Zjednodušeně lze tedy říci, že podnikatelé při vedlejší činnosti mají určité úlevy v oblasti hrazení sociálního a zdravotního pojištění. Neznamená to však, že jsou od něj osvobozeny.